Konec

28. září 2012 v 15:29 | Nara |  Harry Potter Povídky
Úryvek.




Ležel na posteli, ale nespal. Nemohl. Naslouchal slabému praskání ohně v krbu, jehož slabá záře se rozlévala v místnosti. Ležel bez pohnutí, oči upřené vzhůru na tmavý strop. Bezbřehý smutek, který ještě před chvílí sužoval jeho duši, byl pryč. Necítil nic. Ledová ruka, která ho drtila, zmizela a bolest nahradila apatie. Cítil se prázdný, bez pocitů, bez jakýchkoliv myšlenek.
Byl sám. Sám mezi nepřáteli, mezi hejnem supů, čekajícím na jakýkoliv náznak slabosti.
Neměl už sílu, neměl cíl, neměl důvod ani chuť dál bojovat.
Zůstal navěky opuštěný, jako poslední ze všech. Proč tady vlastně ještě zůstal? Už nebylo pro koho.
Pomalu se posadil a vstal. Cítil se jak náměsíčný, jako by proplouval snem. Nebylo kam spěchat, už před sebou neměl nic, zbýval jen poslední čin. Nepřítomným pohledem přejel po pokoji a zamířil ke skříňce u dveří. Otevřel ji a vytáhl dlouhou úzkou dýku.
Měl by snad žít dál? Jen pro sebe? K čemu takový život. V tichu, bez lásky, bez soucitu, důvěry, smíchu? Poodešel ke krbu a prohlédl si dýku v matném světle plamenů. Bylo to vysvobození, jeho propustka z tohohle pekla věčných stínů.
Přiložil si ji k zápěstí, naprosto netečný k tomu jak ostří postupně přerušovalo tepny a žíly. Cítil, jak krev teče a stříká na koberec. Stál tam a nezúčastněně hleděl na zvětšující se kaluž rudé krve. Po chvíli pocítil mdloby a skácel se k zemi, na teplý koberec. Věděl, že je to konec, ale stále nic necítil. Byl mrtvý dávno před tím, než vzal do rukou dýku. Pozoroval tančící plamínky v krbu, jak hledají poslední zbytky dřeva, jež by je udržely při životě. Pak se postupně propadl do věčného spánku. Do smrti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama