Když duše bolí

11. února 2011 v 21:48 | Nara |  Trocha poezie
Když duše bolí


Když duše bolí a slzy tečou,
když se i vteřiny mučivě vlečou,
pokoje není, jen zmatek, mráz,
zármutek zakryje vzpomínky v nás
na lepší časy, šťastnější chvíle,
jež jsou teď vzdálené na dlouhé míle.

Když každá minuta jak hodina zdá se,
ztrápená duše křičí a ptá se
náhody mocné, jež řídí svět,
na účel, příčinu těch dlouhých let
plných agónie, když duše pláče,
protože osud ji v okovech vleče.

Když duše bolí, svíraná prázdnotou,
vězněna žalem, spoutána nicotou,
topí se v šeru plynoucích dní.
Ztracena v čase, nežije. Jen sní
o konci všeho. Vzdát se a nebýt.
Už nikdy necítit a život ... zabít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama